Natalie Mariko
each body repeats it: we love we love we love
curated by: Natálie Kubíková, Mia Milgrom
7.9. (19:00)
performative reading + Prague Art Week afterparty https://pragueartweek.cz/udalosti/cteni-natalie-mariko-after-party/
ENG//
Natalie Mariko is a transwoman poet from New Jersey, residing in Athens. Her début collection, HATE POEMS, was published by the Australian publishers, no more poetry, in 2023. She is managing editor of CODE Magazine, a junior contributing writer for CLOT Magazine, former poetry editor of SAND Journal and an artist in residence at Garage Gallery for 2024. She studied English & African Literature and Film at the University of Cape Town.
In HATE POEMS, her poetry gestures toward the repetitious, solitudinous centre of contemporary existence as the small and reprehensible ‘self’ begs to burst out from behind the veil of curated digital experience. Loneliness, paranoia, desperation and despair are the milieu in which the castigated subject – the lowercase and abject ‘i’ – toils and pleads, only to evade total sincerity. The poems are a frenetic exercise in (self-)mockery.
Her more recent work instigates a recusance of these earlier variations: what, in an era typified by digital transience, where artificially rendered hyper-realist landscapes seek to replace the escapism available to us in retreat, can a legacy of words relate? The result is a poetics of association. Footnotes, hyperlink, second language interference and archaisms combine to create a dizzying simulacrum of the epic or lyric overlaid onto the more schizoid intersubjectivity inherent to a life lived in ‘ambient awareness’. Her residency at Garage Gallery aims to elaborate upon this central problematic of (im)permanence.
CZ//
Natalie Mariko je transsexuální básnířka z New Jersey, která žije v Aténách. Její debutová sbírka HATE POEMS vyšla v australském nakladatelství No More Poetry v roce 2023. Je vedoucí redaktorkou časopisu CODE Magazine, mladší přispěvatelkou časopisu CLOT Magazine, bývalou redaktorkou poezie časopisu SAND Journal a rezidenční umělkyní v galerii Garage pro rok 2024. Vystudovala anglickou a africkou literaturu a film na Univerzitě v Kapském Městě.
V básních HATE POEMS její poezie gestikuluje směrem k opakujícímu se osamělému středu současné existence, kdy malé a zavrženíhodné „já“ prosí, aby se prodralo ven zpoza závoje kurátorované digitální zkušenosti. Osamělost, paranoia, zoufalství a beznaděj jsou prostředím, v němž se kastrovaný subjekt – malé a zavrženíhodné „i“ – lopotí a prosí, jen aby unikl naprosté upřímnosti. Básně jsou frenetickým cvičením v (sebe)výsměchu.
Její novější tvorba podněcuje k rekapitulaci těchto dřívějších variací: k čemu se v době typické digitální pomíjivostí, kdy se uměle vykreslené hyperrealistické krajiny snaží nahradit eskapismus, který máme k dispozici v ústraní, může vztahovat odkaz slov? Výsledkem je poetika asociací. Poznámky pod čarou, hypertextové odkazy, interference druhého jazyka a archaismy dohromady vytvářejí závratné simulakrum epiky nebo lyriky, které se překrývají s více schizoidní intersubjektivitou vlastní životu žitému v „ambientním vědomí“. Její rezidence v galerii Garage si klade za cíl rozpracovat tuto ústřední problematiku (ne)trvalosti.
photos by: shotby.us
graphic design: SelmeciKockaJusko
each body repeats it: we love we love we love
curated by: Natálie Kubíková, Mia Milgrom
7.9. (19:00)
performative reading + Prague Art Week afterparty https://pragueartweek.cz/udalosti/cteni-natalie-mariko-after-party/
ENG//
Natalie Mariko is a transwoman poet from New Jersey, residing in Athens. Her début collection, HATE POEMS, was published by the Australian publishers, no more poetry, in 2023. She is managing editor of CODE Magazine, a junior contributing writer for CLOT Magazine, former poetry editor of SAND Journal and an artist in residence at Garage Gallery for 2024. She studied English & African Literature and Film at the University of Cape Town.
In HATE POEMS, her poetry gestures toward the repetitious, solitudinous centre of contemporary existence as the small and reprehensible ‘self’ begs to burst out from behind the veil of curated digital experience. Loneliness, paranoia, desperation and despair are the milieu in which the castigated subject – the lowercase and abject ‘i’ – toils and pleads, only to evade total sincerity. The poems are a frenetic exercise in (self-)mockery.
Her more recent work instigates a recusance of these earlier variations: what, in an era typified by digital transience, where artificially rendered hyper-realist landscapes seek to replace the escapism available to us in retreat, can a legacy of words relate? The result is a poetics of association. Footnotes, hyperlink, second language interference and archaisms combine to create a dizzying simulacrum of the epic or lyric overlaid onto the more schizoid intersubjectivity inherent to a life lived in ‘ambient awareness’. Her residency at Garage Gallery aims to elaborate upon this central problematic of (im)permanence.
CZ//
Natalie Mariko je transsexuální básnířka z New Jersey, která žije v Aténách. Její debutová sbírka HATE POEMS vyšla v australském nakladatelství No More Poetry v roce 2023. Je vedoucí redaktorkou časopisu CODE Magazine, mladší přispěvatelkou časopisu CLOT Magazine, bývalou redaktorkou poezie časopisu SAND Journal a rezidenční umělkyní v galerii Garage pro rok 2024. Vystudovala anglickou a africkou literaturu a film na Univerzitě v Kapském Městě.
V básních HATE POEMS její poezie gestikuluje směrem k opakujícímu se osamělému středu současné existence, kdy malé a zavrženíhodné „já“ prosí, aby se prodralo ven zpoza závoje kurátorované digitální zkušenosti. Osamělost, paranoia, zoufalství a beznaděj jsou prostředím, v němž se kastrovaný subjekt – malé a zavrženíhodné „i“ – lopotí a prosí, jen aby unikl naprosté upřímnosti. Básně jsou frenetickým cvičením v (sebe)výsměchu.
Její novější tvorba podněcuje k rekapitulaci těchto dřívějších variací: k čemu se v době typické digitální pomíjivostí, kdy se uměle vykreslené hyperrealistické krajiny snaží nahradit eskapismus, který máme k dispozici v ústraní, může vztahovat odkaz slov? Výsledkem je poetika asociací. Poznámky pod čarou, hypertextové odkazy, interference druhého jazyka a archaismy dohromady vytvářejí závratné simulakrum epiky nebo lyriky, které se překrývají s více schizoidní intersubjektivitou vlastní životu žitému v „ambientním vědomí“. Její rezidence v galerii Garage si klade za cíl rozpracovat tuto ústřední problematiku (ne)trvalosti.
photos by: shotby.us
graphic design: SelmeciKockaJusko
