Hamid Shams: IN THE SKIN OF A DOG
curated by: Natálie Kubíková, Mia Milgrom
18.9. opening
19.9. - 16.11. 2024
ENG//
The visually engaging work of Hamid Shams is full of religious as well as irreverent references layered with subtle whispers of the freedom movement and political liberation. Taking inspiration from graffiti slogans, IN THE SKIN OF A DOG introduces a large series of paintings that mimic and cross between partially covered up street tags and traditional prayer rugs. The paintings lock within them the contemporary situation in Iran, while simultaneously functioning as sacred objects. By using concrete and industrial paints on canvases, Shams is uncovering censored messages, rewriting them and finally obscuring them once again. The cyclicality of the gesture mirrors a rhythmic interplay between brutality and peace. All the careful details - golden drops of paint resembling spilled jewelry or the cracks in the surface - serve as allusions to a language of time. Through installations and performances, Hamid Shams poetically develops topics of mourning and violent systems of control and censorship. The magnetic sceneries point to mechanisms of ideological subjugation and brutality, as well as a deeply personal moment of losing oneself.
At the heart of the exhibition is an allegorical video installation, which reenacts and combines an emotional history, personal lived situations and dream-like flashes of symbolic moments. The video evokes a gloomy urban atmosphere of dark nights, leading the characters from a moment of loss to an inevitable violent act. Human bodies momentarily become animalistic, transforming into a pack of dogs entranced by a song of a woman in a long wedding dress. Drawing from the emptiness of loss, the performers enact a mourning ritual, traditionally observed during the month of Muharram to signify grief and sorrow. Mud becomes a binding element, the weight of an oppressive ideology and enslavement. The human condition is portrayed as a collective transformation - the rosewater, dripping from a shower pipe, symbolizes purity and renewal, connecting the past with the present while washing away the suffering. The aim is not to avoid suffering but to understand it - how to make physical pain, worldly defeat, or personal loss bearable. The video installation invites visitors to explore the body and its limits, its liberation, a moment of union. Through the strange duration of an excited exhaustion, the chants continue through the night. The world as experienced and the world as imagined fuse into one. Language can manifest as smell, it might also be a vibration or a melody of an instrument. In the video, we witness a struggle to define freedom and violence, seeking answers to the ambiguous question of who is the victim and what is being sacrificed.
Video
Direction & Concept: Hamid Shams
Image: Zaher Jureidini
Performers: Natalie Mariko, Dawid Dzwonkowski, Julia E Dyck, Anna Marie Himalaje, Tomáš Samek, Lala Mysl, Michal Durda
Music: Pierre Guais
Lighting: Zaher Jureidini, Max Van Olffen
Editing: Chen Yu Ying
Duration: 21:55
CZ//
Vizuálně strhující dílo Hamida Shamse je plné náboženských i světských odkazů, vrstvených symbolikou politického osvobození. Ve výstavním projektu IN THE SKIN OF A DOG představuje videoinstalaci a rozsáhlou sérii obrazů, které svou strukturou připomínají vybledlé pouliční slogany na fasádách domů či náhodné tagy, odkazující na shluk proběhlých událostí. Pomocí betonu a průmyslových barev Shams na plátnech parafrázuje cenzurované vzkazy a kresby a opětovně je přepisuje, aby je nakonec znovu skryl. Cykličnost tohoto gesta odráží rytmický pohyb mezi brutalitou a mírem. Všechny pečlivé detaily, zlaté kapky barvy evokující rozlité šperky či praskliny na povrchu, jsou aluzemi na jazyk času. Velkoformátové malby jsou rozmístěné po zdech galerie a simultánně také fungují jako tradiční modlitební předměty, čímž vytváří politikum mezi jednotlivými tradicemi. Shams tak prostřednictvím instalací a performancí poeticky rozvíjí témata truchlení, systémů kontroly a cenzury. Magnetické scenérie poukazují na mechanismy ideologické podřízenosti a brutality, ale také na ambivalenci mezi svobodou vydobytou kolektivním násilím.
Jádrem výstavy je alegorická videoinstalace, ve které se přehrává a kombinuje emocionální historie a osobní prožité situace s až snovou fikcí. Hraný film pracuje s pochmurnou atmosférou temných nocí, během nichž se postavy za pomocí opojné hudby dostávají do bodu transu. Lidská těla se na okamžik stávají zvířecími a pomalu se plazí na všech čtyřech směrem ke zvuku melodie. Postavy čerpají z prázdnoty způsobené žalem, potíráním se bahnem odkazují na smuteční rituál, který se tradičně dodržuje během měsíce Muharram na znamení zármutku a smutku. Bahno se stává pojícím prvkem, vahou represivní ideologie a zotročení. Lidskost je zde znázorněna jako kolektivní transformace - růžová voda, kapající ze sprchové trubice, slouží jako symbol očisty a proměny, propojuje minulost s přítomností a zároveň smývá utrpení. Cílem zde ale není vyhnout se utrpení, ale snaha učinit fyzickou bolest, porážku nebo osobní ztrátu trpitelnou. Videoinstalace vybízí ke zkoumání těla a jeho hranic, jeho osvobození, momentu sjednocení. Přes zvláštní časovost vzrušení i vyčerpání pokračuje příběh celou noc. Žitá zkušenost i svět představ splývají v jedno, jazyk a komunikace zde vypadají jako vůně, může jít o vibraci nebo melodii nástroje. Ve videu sledujeme úsilí o definici svobody a násilí a zamýšlíme se nad samotnou ambivalencí otázky kdo je obětí a co je obětováno.
photos by: shotby.us
graphic design: SelmeciKockaJusko
curated by: Natálie Kubíková, Mia Milgrom
18.9. opening
19.9. - 16.11. 2024
ENG//
The visually engaging work of Hamid Shams is full of religious as well as irreverent references layered with subtle whispers of the freedom movement and political liberation. Taking inspiration from graffiti slogans, IN THE SKIN OF A DOG introduces a large series of paintings that mimic and cross between partially covered up street tags and traditional prayer rugs. The paintings lock within them the contemporary situation in Iran, while simultaneously functioning as sacred objects. By using concrete and industrial paints on canvases, Shams is uncovering censored messages, rewriting them and finally obscuring them once again. The cyclicality of the gesture mirrors a rhythmic interplay between brutality and peace. All the careful details - golden drops of paint resembling spilled jewelry or the cracks in the surface - serve as allusions to a language of time. Through installations and performances, Hamid Shams poetically develops topics of mourning and violent systems of control and censorship. The magnetic sceneries point to mechanisms of ideological subjugation and brutality, as well as a deeply personal moment of losing oneself.
At the heart of the exhibition is an allegorical video installation, which reenacts and combines an emotional history, personal lived situations and dream-like flashes of symbolic moments. The video evokes a gloomy urban atmosphere of dark nights, leading the characters from a moment of loss to an inevitable violent act. Human bodies momentarily become animalistic, transforming into a pack of dogs entranced by a song of a woman in a long wedding dress. Drawing from the emptiness of loss, the performers enact a mourning ritual, traditionally observed during the month of Muharram to signify grief and sorrow. Mud becomes a binding element, the weight of an oppressive ideology and enslavement. The human condition is portrayed as a collective transformation - the rosewater, dripping from a shower pipe, symbolizes purity and renewal, connecting the past with the present while washing away the suffering. The aim is not to avoid suffering but to understand it - how to make physical pain, worldly defeat, or personal loss bearable. The video installation invites visitors to explore the body and its limits, its liberation, a moment of union. Through the strange duration of an excited exhaustion, the chants continue through the night. The world as experienced and the world as imagined fuse into one. Language can manifest as smell, it might also be a vibration or a melody of an instrument. In the video, we witness a struggle to define freedom and violence, seeking answers to the ambiguous question of who is the victim and what is being sacrificed.
Video
Direction & Concept: Hamid Shams
Image: Zaher Jureidini
Performers: Natalie Mariko, Dawid Dzwonkowski, Julia E Dyck, Anna Marie Himalaje, Tomáš Samek, Lala Mysl, Michal Durda
Music: Pierre Guais
Lighting: Zaher Jureidini, Max Van Olffen
Editing: Chen Yu Ying
Duration: 21:55
CZ//
Vizuálně strhující dílo Hamida Shamse je plné náboženských i světských odkazů, vrstvených symbolikou politického osvobození. Ve výstavním projektu IN THE SKIN OF A DOG představuje videoinstalaci a rozsáhlou sérii obrazů, které svou strukturou připomínají vybledlé pouliční slogany na fasádách domů či náhodné tagy, odkazující na shluk proběhlých událostí. Pomocí betonu a průmyslových barev Shams na plátnech parafrázuje cenzurované vzkazy a kresby a opětovně je přepisuje, aby je nakonec znovu skryl. Cykličnost tohoto gesta odráží rytmický pohyb mezi brutalitou a mírem. Všechny pečlivé detaily, zlaté kapky barvy evokující rozlité šperky či praskliny na povrchu, jsou aluzemi na jazyk času. Velkoformátové malby jsou rozmístěné po zdech galerie a simultánně také fungují jako tradiční modlitební předměty, čímž vytváří politikum mezi jednotlivými tradicemi. Shams tak prostřednictvím instalací a performancí poeticky rozvíjí témata truchlení, systémů kontroly a cenzury. Magnetické scenérie poukazují na mechanismy ideologické podřízenosti a brutality, ale také na ambivalenci mezi svobodou vydobytou kolektivním násilím.
Jádrem výstavy je alegorická videoinstalace, ve které se přehrává a kombinuje emocionální historie a osobní prožité situace s až snovou fikcí. Hraný film pracuje s pochmurnou atmosférou temných nocí, během nichž se postavy za pomocí opojné hudby dostávají do bodu transu. Lidská těla se na okamžik stávají zvířecími a pomalu se plazí na všech čtyřech směrem ke zvuku melodie. Postavy čerpají z prázdnoty způsobené žalem, potíráním se bahnem odkazují na smuteční rituál, který se tradičně dodržuje během měsíce Muharram na znamení zármutku a smutku. Bahno se stává pojícím prvkem, vahou represivní ideologie a zotročení. Lidskost je zde znázorněna jako kolektivní transformace - růžová voda, kapající ze sprchové trubice, slouží jako symbol očisty a proměny, propojuje minulost s přítomností a zároveň smývá utrpení. Cílem zde ale není vyhnout se utrpení, ale snaha učinit fyzickou bolest, porážku nebo osobní ztrátu trpitelnou. Videoinstalace vybízí ke zkoumání těla a jeho hranic, jeho osvobození, momentu sjednocení. Přes zvláštní časovost vzrušení i vyčerpání pokračuje příběh celou noc. Žitá zkušenost i svět představ splývají v jedno, jazyk a komunikace zde vypadají jako vůně, může jít o vibraci nebo melodii nástroje. Ve videu sledujeme úsilí o definici svobody a násilí a zamýšlíme se nad samotnou ambivalencí otázky kdo je obětí a co je obětováno.
photos by: shotby.us
graphic design: SelmeciKockaJusko
