Štěpánka Sigmundová: Museum #2
curated by: KuKu Collective
26.6. - 30.7. 2020
ENG/ A museum experience can create an ambivalent feeling. The discussion about historical milestones is louder and more pronounced every day, shaping the way we see our present situation. Historical legacy functions as a record, as an index of the past letting us see its connections to the contemporary world. A museum as an institution, is an individual entity archiving the national impression. Who can we turn to when there is a need for reinterpretation of a historical moment due to revolutions in thought? A museum is becoming a hyperobject. It has interpreted so many events, military expansions, battles and victories. It isn't easy to question its status.
The building of the National Museum was closed to the public on 8th of July 2011. On Monday 20th of April 2015 the building was officially transferred to a contractor for reconstruction. We find ourselves in an empty space: is it a moment to redefine our relationship to the past or are we spectators of an effort to return it to its original form?
Štěpánka Sigmundová has been visiting the National Museum for the past seven years, documenting its empty rooms, displays with no exhibits and the remains of both exotic and domestic expostitions. She works with institutional elements which become parts of her large photographs and related object installations. This consciously museum-like tendency stems from her desire to explore expositions away from their predetermined routes and show us new ways of seeing these hidden compositions. Her exhibition gives us a glimpse of the incomplete shapes of a museum that is slowly falling apart and reinventing itself at the same time.
CZ/ Zážitek z muzea může mít ambivalentní nádech. Každým dnem se rázněji mluví o historických milnících, které se vlévají do našich rozhovorů o podobě současnosti. Odkaz dějin funguje jako záznam, je tudíž indexem minulosti, který nám nyní pomáhá vidět souvislosti v přítomnosti. Instituce muzea je samostatnou entitou a slouží jako národní otisk. Na koho se ale můžeme odkázat my, pokud pozorujeme změnu historické interpretace, díky současným myšlenkovým revolucím? Muzeum se pomalu stává hyperobjektem. Interpretovalo již tolik událostí, válečných tažení, vítězství a bitev, že není jednoduché jeho status zpochybňovat.
Dne 8. července 2011 se budova Národní muzea uzavřela veřejnosti a v pondělí 20.dubna 2015 byla oficiálně předána do rukou zhotovitelů rekonstrukce. Od 28.října 2018 je budova znovu otevřena veřejnosti. Ocitáme se na prázdném místě, jedná se o přehodnocení vztahů z minulosti či jsme pouze svědky snady o vrácení zcela původní podoby?
Štěpánka Sigmundová v průběhu sedmi let opakovaně Národní muezum navštěvuje a dokumentuje zde prázdné místnosti, vitríny bez exponátů a pozůstatky exotických i tuzemských expozic. Pracuje s institucionálními prvky, které vkládá do prostoru v podobě fotografických zvětšenin a dílčích objektových instalací. Tato vědomá tendence pro muzeálnost vychází z touhy detailněji prozkoumávat expozice mimo jejich předurčené cesty a ukázat tak zcela nové vidění těchto skrytých expozic. Výstava nám otevírá pohled do neúplných obrysů muzea, které pomalu chátrá a zároveň se opět obnovuje.
photos by: Světlana Malinová
graphic design: Matěj Martinec
curated by: KuKu Collective
26.6. - 30.7. 2020
ENG/ A museum experience can create an ambivalent feeling. The discussion about historical milestones is louder and more pronounced every day, shaping the way we see our present situation. Historical legacy functions as a record, as an index of the past letting us see its connections to the contemporary world. A museum as an institution, is an individual entity archiving the national impression. Who can we turn to when there is a need for reinterpretation of a historical moment due to revolutions in thought? A museum is becoming a hyperobject. It has interpreted so many events, military expansions, battles and victories. It isn't easy to question its status.
The building of the National Museum was closed to the public on 8th of July 2011. On Monday 20th of April 2015 the building was officially transferred to a contractor for reconstruction. We find ourselves in an empty space: is it a moment to redefine our relationship to the past or are we spectators of an effort to return it to its original form?
Štěpánka Sigmundová has been visiting the National Museum for the past seven years, documenting its empty rooms, displays with no exhibits and the remains of both exotic and domestic expostitions. She works with institutional elements which become parts of her large photographs and related object installations. This consciously museum-like tendency stems from her desire to explore expositions away from their predetermined routes and show us new ways of seeing these hidden compositions. Her exhibition gives us a glimpse of the incomplete shapes of a museum that is slowly falling apart and reinventing itself at the same time.
CZ/ Zážitek z muzea může mít ambivalentní nádech. Každým dnem se rázněji mluví o historických milnících, které se vlévají do našich rozhovorů o podobě současnosti. Odkaz dějin funguje jako záznam, je tudíž indexem minulosti, který nám nyní pomáhá vidět souvislosti v přítomnosti. Instituce muzea je samostatnou entitou a slouží jako národní otisk. Na koho se ale můžeme odkázat my, pokud pozorujeme změnu historické interpretace, díky současným myšlenkovým revolucím? Muzeum se pomalu stává hyperobjektem. Interpretovalo již tolik událostí, válečných tažení, vítězství a bitev, že není jednoduché jeho status zpochybňovat.
Dne 8. července 2011 se budova Národní muzea uzavřela veřejnosti a v pondělí 20.dubna 2015 byla oficiálně předána do rukou zhotovitelů rekonstrukce. Od 28.října 2018 je budova znovu otevřena veřejnosti. Ocitáme se na prázdném místě, jedná se o přehodnocení vztahů z minulosti či jsme pouze svědky snady o vrácení zcela původní podoby?
Štěpánka Sigmundová v průběhu sedmi let opakovaně Národní muezum navštěvuje a dokumentuje zde prázdné místnosti, vitríny bez exponátů a pozůstatky exotických i tuzemských expozic. Pracuje s institucionálními prvky, které vkládá do prostoru v podobě fotografických zvětšenin a dílčích objektových instalací. Tato vědomá tendence pro muzeálnost vychází z touhy detailněji prozkoumávat expozice mimo jejich předurčené cesty a ukázat tak zcela nové vidění těchto skrytých expozic. Výstava nám otevírá pohled do neúplných obrysů muzea, které pomalu chátrá a zároveň se opět obnovuje.
photos by: Světlana Malinová
graphic design: Matěj Martinec
