SARDINES
curated by: Kaspars Groshevs
artists: Atis Izands, Jake Kent, Anna Malicka, Dzelde Mierkalne, Jaakko Pallasvuo, Sofie Tobiášová, Amanda Ziemele
1.3. - 20.4. 2023
ENG// Their shadows are long and scrawly, they breathe the vape fumes of the city while observing its streams of earnest experiences even if spent on the giddiness of life itself. Brewing as a foamy beer the sight reveals the timelines of surfaces as they echo through this very moment while entangling imprints of materials’ memory - for some the time is limitless, for others it’s crawling on you as we speak. As I try to remember at least a few love songs, all I think of is the color ‘orange’. My professor in Riga has an orange hard drive, orange coffee maker, orange speakers, and god knows what else orange. You can still bump into him on the rhombic streets of Riga (or anywhere really - as he occasionally appears to see familiar faces around the world), definitely around 8:00 AM, going to or from his duties as an art worker. It’s hard to pin down what it implies, maybe movement (not just spatial). Sometimes the movement resonates - leaving perfect circles just like fish. The talking compostable coffee cup lid reminded me of Manhattan and how fish has become a rather luxurious and rare meal. People keep talking about the best fish they’ve ever had, but it rarely comes around. “I know this great Italian place..”, I nod and smile as I think of nothing and everything. Sometimes when there’s a certain nothingness in artworks on the walls and floors, the fish price goes up. “We’ve run out of red snapper, unfortunately”, I nod and smile and think of smoked Baltic herring (Clupea harengus membras from the rich Clupeidae fish family of the vast world sea waters (with a few exceptions)). I try to trick my own algorithms into leading them astray, into the wilderness, or at the shore (because they can’t swim). I blind them with moonshine at sunrise and a few months later end up with a thread of conclusions. “Meet other artists more often,” I scribble down as if I just had a stroke. There is a recipe for everything, even peeled apples (it’s so simple it’s difficult to grasp it). The meta-bots are constantly trying to bring certain art recipes to our attention, spreading across the disciplines of DIY spray paint art, sleazy hotel art, crafty-wow-did-you-make-it-yourself art, accidental art, folk art, true art, successful art, and so on. * Siri, play: 4hero feat. Ursula Rucker - The Awakening * If you say it loud, it might come true. Just like 2007 came true, and the next year was even wilder, and so on. As we chew our cultural webs through channels (both sincere and dark) the wobbly tower grows taller. “I think God is moving its tongue / There's no crowds in the street and no sun,” I hum and try to move quickly yet with a salty pinch of grace. “Art is everything that’s happening,” I remember my professor again (“No shame left”). He has this giant block of Parmigiano in the fridge in case someone comes for a visit. In the smokey, toasty backroom of 427 I greet people with some horse juice - it’s always the season! Sometimes the bay freezes over, sometimes the wind pierces ears, sometimes there’s no escape from artist’s studio, sometimes there’s a flash moment of sticks and bones running through transitions of night, glitter and light as tools become extensions of body. Forget about the sardines, those are the beautiful moments that can only be remembered as objects of textures, rhythms, patterns, or lack of regularity, movements both swift and enlarged in time’s scale, multi-layered landscapes of gestures… And yet you still feel the taste of salt.
CZ// Jejich stíny jsou dlouhé a rozmazané. Dýchají výpary města a sledují proudy zkušeností získaných v životních závratích. Bublající jako pivní pěna, tento pohled odhaluje časové linie jednotlivých povrchů, ozývajících se v daný moment, který je protkaný pamětí materiálu. Pro některé je čas neomezený, po jiných čas šlape. Snažím se myslet na nějaké love songy, ale dokážu myslet jen na oranžovou barvu. Můj profesor v Rize má oranžovový hard drive, oranžový kávovar, oranžové reproduktory a bůhví co dalšího. Můžete na něj narazit v ulicích Rigy (vlastně kdekoli - občas vídá známé tváře po celém světě), v každém případě vždy okolo 8:00 ráno, kdy chodí do nebo ze svých uměleckých povinností. Je těžké přesně popsat, co to znamená, možná je to pohyb (ne jen prostorem). Někdy ten pohyb rezonuje - a nechává za sebou perfektní kruhy, stejně jako ryby. Mluvící kompostovatelné víčko od hrnku mi připomělo Manhattan, kde se ryby staly luxusním a vzácným pokrmem. Lidé neustále mluví o nejlepší rybě, jakou kdy měli, ale málokdy to zažijeme. “Znám skvělou italskou restauraci…,” kývám a usmívám se, zatímco přemýšlím nad vším i ničím. Někdy, když je v uměleckých dílech jistá nijakost, zvednou se ceny ryb. “Bohužel, chňapal červený nám došel,” kývám a usmívám se, zatímco myslím na uzené baltské sledě (Clupea harengus membras z bohaté čeledě ryb Clupeidae, žijících až na výjimky v rozsáhlých mořích celého světa). Snažím se oklamat svůj vlastní algorytmus, aby je svedl z cesty do divočiny, nebo na břeh (protože neumí plavat). Oslepuji se září měsíce při východu slunce a o pár měsíců později přicházím s řadou závěrů. “Potkávej další umělce/kyně častěji,” píšu si, jako kdyby mě nedávno trefil šlak. Existuje recept na všechno, dokonce i na loupání jablek (je to tak jednoduché až je složité to pochopit). Meta-boti se nás konstantně snaží upozornit na umělecké recepty, DIY sprejování, slizké hotelové umění, řemeslné to-jsem-vyrobil-sám umění, náhodné umění, folkové umění, opravdové umění, úspěšné umění, a tak dále. *Siri, zahraj: 4hero feat. Ursula Rucker - The Awakening * Když to řekneš nahlas, možná se to splní. Stejně jako se splnil rok 2007, ten další rok byl ještě divočejší, a tak dále. Jak přežvýkáváme své kulturní sítě skrze kanály (ty upřímné i ty temné), stává se vratká věž ještě vyšší. “Myslím, že Bůh hýbe jazykem / Na ulicích nejsou davy ani slunce,” broukám si a pospíchám se špetkou ladnosti. “Umění je všechno, co se odehrává,” vzpomínám znovu na svého učitele (“Nezbývá žádný stud”). Vždy má velký kus Parmigiana v lednici, kdyby někdo přišel na návštěvu. V zakouřeném, prohřátém zákulisí 427, vítám hosty s koňským džusem - vždy je sezóna! Někdy zamrzá zátoka, někdy vítr proniká až do uší, někdy není útěku z ateliéru, někdy cítíme záblesk klacků a kostí, rozbíhajících se v proměnách noci, třpytky a světla se stávají částmi našich těl. Zapomeňte na sardinky, to jsou ty krásné momenty, na které vzpomínáme jako na objekty a textury, rytmy a vzorce, nebo jako na nedostatky přesnosti, prudké pohyby, zvětšené na časové lince, mnohovrstevnaté krajiny gest. A přece stále cítíme tu slanou chuť.
graphic design: Selmeci Kocka Jusko
photography: Jakub Hájek
curated by: Kaspars Groshevs
artists: Atis Izands, Jake Kent, Anna Malicka, Dzelde Mierkalne, Jaakko Pallasvuo, Sofie Tobiášová, Amanda Ziemele
1.3. - 20.4. 2023
ENG// Their shadows are long and scrawly, they breathe the vape fumes of the city while observing its streams of earnest experiences even if spent on the giddiness of life itself. Brewing as a foamy beer the sight reveals the timelines of surfaces as they echo through this very moment while entangling imprints of materials’ memory - for some the time is limitless, for others it’s crawling on you as we speak. As I try to remember at least a few love songs, all I think of is the color ‘orange’. My professor in Riga has an orange hard drive, orange coffee maker, orange speakers, and god knows what else orange. You can still bump into him on the rhombic streets of Riga (or anywhere really - as he occasionally appears to see familiar faces around the world), definitely around 8:00 AM, going to or from his duties as an art worker. It’s hard to pin down what it implies, maybe movement (not just spatial). Sometimes the movement resonates - leaving perfect circles just like fish. The talking compostable coffee cup lid reminded me of Manhattan and how fish has become a rather luxurious and rare meal. People keep talking about the best fish they’ve ever had, but it rarely comes around. “I know this great Italian place..”, I nod and smile as I think of nothing and everything. Sometimes when there’s a certain nothingness in artworks on the walls and floors, the fish price goes up. “We’ve run out of red snapper, unfortunately”, I nod and smile and think of smoked Baltic herring (Clupea harengus membras from the rich Clupeidae fish family of the vast world sea waters (with a few exceptions)). I try to trick my own algorithms into leading them astray, into the wilderness, or at the shore (because they can’t swim). I blind them with moonshine at sunrise and a few months later end up with a thread of conclusions. “Meet other artists more often,” I scribble down as if I just had a stroke. There is a recipe for everything, even peeled apples (it’s so simple it’s difficult to grasp it). The meta-bots are constantly trying to bring certain art recipes to our attention, spreading across the disciplines of DIY spray paint art, sleazy hotel art, crafty-wow-did-you-make-it-yourself art, accidental art, folk art, true art, successful art, and so on. * Siri, play: 4hero feat. Ursula Rucker - The Awakening * If you say it loud, it might come true. Just like 2007 came true, and the next year was even wilder, and so on. As we chew our cultural webs through channels (both sincere and dark) the wobbly tower grows taller. “I think God is moving its tongue / There's no crowds in the street and no sun,” I hum and try to move quickly yet with a salty pinch of grace. “Art is everything that’s happening,” I remember my professor again (“No shame left”). He has this giant block of Parmigiano in the fridge in case someone comes for a visit. In the smokey, toasty backroom of 427 I greet people with some horse juice - it’s always the season! Sometimes the bay freezes over, sometimes the wind pierces ears, sometimes there’s no escape from artist’s studio, sometimes there’s a flash moment of sticks and bones running through transitions of night, glitter and light as tools become extensions of body. Forget about the sardines, those are the beautiful moments that can only be remembered as objects of textures, rhythms, patterns, or lack of regularity, movements both swift and enlarged in time’s scale, multi-layered landscapes of gestures… And yet you still feel the taste of salt.
CZ// Jejich stíny jsou dlouhé a rozmazané. Dýchají výpary města a sledují proudy zkušeností získaných v životních závratích. Bublající jako pivní pěna, tento pohled odhaluje časové linie jednotlivých povrchů, ozývajících se v daný moment, který je protkaný pamětí materiálu. Pro některé je čas neomezený, po jiných čas šlape. Snažím se myslet na nějaké love songy, ale dokážu myslet jen na oranžovou barvu. Můj profesor v Rize má oranžovový hard drive, oranžový kávovar, oranžové reproduktory a bůhví co dalšího. Můžete na něj narazit v ulicích Rigy (vlastně kdekoli - občas vídá známé tváře po celém světě), v každém případě vždy okolo 8:00 ráno, kdy chodí do nebo ze svých uměleckých povinností. Je těžké přesně popsat, co to znamená, možná je to pohyb (ne jen prostorem). Někdy ten pohyb rezonuje - a nechává za sebou perfektní kruhy, stejně jako ryby. Mluvící kompostovatelné víčko od hrnku mi připomělo Manhattan, kde se ryby staly luxusním a vzácným pokrmem. Lidé neustále mluví o nejlepší rybě, jakou kdy měli, ale málokdy to zažijeme. “Znám skvělou italskou restauraci…,” kývám a usmívám se, zatímco přemýšlím nad vším i ničím. Někdy, když je v uměleckých dílech jistá nijakost, zvednou se ceny ryb. “Bohužel, chňapal červený nám došel,” kývám a usmívám se, zatímco myslím na uzené baltské sledě (Clupea harengus membras z bohaté čeledě ryb Clupeidae, žijících až na výjimky v rozsáhlých mořích celého světa). Snažím se oklamat svůj vlastní algorytmus, aby je svedl z cesty do divočiny, nebo na břeh (protože neumí plavat). Oslepuji se září měsíce při východu slunce a o pár měsíců později přicházím s řadou závěrů. “Potkávej další umělce/kyně častěji,” píšu si, jako kdyby mě nedávno trefil šlak. Existuje recept na všechno, dokonce i na loupání jablek (je to tak jednoduché až je složité to pochopit). Meta-boti se nás konstantně snaží upozornit na umělecké recepty, DIY sprejování, slizké hotelové umění, řemeslné to-jsem-vyrobil-sám umění, náhodné umění, folkové umění, opravdové umění, úspěšné umění, a tak dále. *Siri, zahraj: 4hero feat. Ursula Rucker - The Awakening * Když to řekneš nahlas, možná se to splní. Stejně jako se splnil rok 2007, ten další rok byl ještě divočejší, a tak dále. Jak přežvýkáváme své kulturní sítě skrze kanály (ty upřímné i ty temné), stává se vratká věž ještě vyšší. “Myslím, že Bůh hýbe jazykem / Na ulicích nejsou davy ani slunce,” broukám si a pospíchám se špetkou ladnosti. “Umění je všechno, co se odehrává,” vzpomínám znovu na svého učitele (“Nezbývá žádný stud”). Vždy má velký kus Parmigiana v lednici, kdyby někdo přišel na návštěvu. V zakouřeném, prohřátém zákulisí 427, vítám hosty s koňským džusem - vždy je sezóna! Někdy zamrzá zátoka, někdy vítr proniká až do uší, někdy není útěku z ateliéru, někdy cítíme záblesk klacků a kostí, rozbíhajících se v proměnách noci, třpytky a světla se stávají částmi našich těl. Zapomeňte na sardinky, to jsou ty krásné momenty, na které vzpomínáme jako na objekty a textury, rytmy a vzorce, nebo jako na nedostatky přesnosti, prudké pohyby, zvětšené na časové lince, mnohovrstevnaté krajiny gest. A přece stále cítíme tu slanou chuť.
graphic design: Selmeci Kocka Jusko
photography: Jakub Hájek
